Prehľadná orientácia na tejto stránke:

Vlastné odporúčania	Prevzaté odporúčania
	Výcvik psa
	Privolanie psa Chôdza pri nohe Sadni, ľahni, vstaň Obraty na mieste Obraty pri chôdzi Aportovanie Odloženie Chôdza po kladine Skoky Vysielanie psa Obrana Stopa
	Rady
	Výchova
	Rotvajler a dieťa
	Pes a agresia

Vlastné odporúčania:

Zmyslom mojich odporúčaní nie je dávať Vám presné postupy na výchovu a splnenie príkazov, lebo tomu je venovanej množstvo literatúry, ale zvýrazniť to, čo pokladám z môjho hľadiska za najdôležitejšie. 

Výcvik rotvajlera je jedna z najdôležitejších činností, ktorej je potrebné sa venovať od útleho veku šteňaťa. Rotvajler je tvrdý pes, ktorý vyžaduje tvrdú, ale spravodlivú ruku. Nie je nič horšie ako nevychovaný rotvajler, ktorý s podráždením a tvrdohlavo reaguje na najzákladnejšie cviky a príkazy. Naopak ovládateľný rotvajler je radosťou a pýchou chovateľa. U rotvajlera neexistuje jednostranný prístup majteľ a pes, ale je to partner, ktorému treba načúvať a rešpektovať ho, aby sa vytvoril harmonický vzťah vo "svorke".  Má sloniu pamäť, takže radšej pomalšie a efektívne a bez zbytočného nútenia. Je to inteligent, ktorý sa učí až prekvapivo ľahko.

Cvičiť rotvajlera znamená dávať mu jednoznačné príkazy vždy pevným a rozhodným hlasom. Nikdy nie formou "Miláčik, mohol by si to spraviť?" Dôležitá je aj slovná komunikácia s ním mimo povelov. Divili by Ste sa, koľko slov sa dokáže rotvajler naučiť a selektovať ich z Vašich viet. Dospelý rotvajler má mozog vyvinutý ako približne 2-ročné dieťa a to je už slušná základňa na komunikáciu s ním. 

Žiadna agresia, či neuposlúchnutie príkazu sa rotvajlerovi nesmú prepiecť. Od šteňaťa mu musíte dať pocítiť, áno aj fyzicky, kto je pánom a že miesto rotvajlera je až za jeho vodcom. Toto začína od šteňaťa, ktoré všetko spoznáva cez papuľku a zúbky. A že narobí škody o tom netreba vela písať. Šteňa vo chvíli trestania stačí zdvihnúť do výšky za kožu za krkom a silno zatriasť. Pri tom nalseduje slovný komentár "fuj to, nesmieš". Podobne reaguje aj suka na svoje nezbedné mladé. Ak toto nepomôže, môže nasledovať silné plesnutie napr. novinami po zadku. Vtedy sa buduje asociácia medzi predmetom trestania a psom, keď vie, že ak máte daný predmet v ruke, bude nasledovať trest. U Jarroda sa to vyvinulo do formy keď stačí, aby som zvýšil hlas, alebo ho okríkol a on prestane. Vtedy sa hanbí a utiahne sa do koterca sám, bez toho, aby som ho tam musel zavrieť ja. Dôležitý je však čas odpustenia. Po chvíli ho privolám k sebe a sme znovu kamaráti. Pri tom platí, že on musí prísť za mnou a nie naopak.Pri rotvajlerovi skutočne platí taktika "biča a medu". U dospelého psa je vhodné ak to inak nejde použiť aj silné a rázne plesnutie napr. vôdzkou po zadku, alebo hodenia predmetu, ktorý je vo Vašej blízkosti do neho.  Naopak, ak vykoná cvik správne, alebo ho treba povzbudiť chváľte ho až prehnane. 

Neustále je potrebné mať na pamäti dôsledné plnenie príkazu. Ak odmieta urobiť príkaz sám, tak ho treba previesť spolu s ním manuálne, ale nikdy mu príkaz neodpustiť, tak aby ho nedokončil. Radšej mu dať prestávku a pohrať sa s ním a tak pokračovať vo výcviku. 

Jarrod II bol vychovávaný formou hry od prvých chvíľ u nás. Vtedy je aj šteňa, aj chovateľ šťastný. Mal vyvinutý silný pud prisvojovania si a vlastnenia vecí. Na jeho potláčanie som využil jeho záujem o poznanie vždy nových hračiek a vecí - loptičky, drevené činky, drevený valec, mäkký pešek, ktoré dostal, pričom staré som mu zobral a v zápätí vrátil, ale tak aby videl že mu ich vraciam. Takto spoznal, že ja nie som jeho nepriateľ a veci mu nevezmem, ale naopak vrátim, pričom pri preberání sa s ním preťahujem a má z toho zábavu. Podotýkam, že šteňa musí vždy vyjsť z preťahovania ako víťaz, aby sa v ňom budoval pocit sebavedomia. S tým súvisí aj povel "pusť", ktorý s výhodou použijete ak v papuli rotvajlera sa nachádza nebezpečný predmet a pri dokončení povelu "zadrž". Ak Váš rotvajler nechce pustiť predmet z papule použite fintu - vytiahnite ho za obojok do výšky, pričom zdvihnete len jeho predné nohy. Vtedy zatlačíte na krk a dýchaciu trubicu a po pár sekundách pes sám pustí daný predmet. Ako ho púšťa vyslovte príkaz "pusť". U rotvajlera netreba cvik opakovať "donekonečna", stačí pár krát, aby nestratil záujem o cvičenie. 

Na cvičák som s ním začal chodiť vo veku 5 mesiacov. Absolvoval základy všetkého, čo má vedieť pre vhodné správanie a ochranu svorky. Tým, že na tréningoch bol len cvičiteľ a figurant v jednej osobe, ja a pes sa dokázalo bez rušivých vplyvov naučiť ho základnú abecedu psa. Tréningy prebiehali veľmi efektívne, za čo patrí moja vďaka cvičiteľovi PATRIKOVI. Striedali sme poslušnosť, obranu, streľbu, aportovanie, odmietanie potravy od iných ako členov svorky a prekážky, aby pes dostal zabrať, ale nebol preťažený. Odmenou je napríklad to ako iný psíčkar okolo ktorého ideme na prechádzke dohovára svojmu psovi "vidíš, to je rotvajler, ale on tak neskáče a nešteká do Teba ako Ty do neho". 

Prevzaté odporúčania

Tento cvik patří mezi ty nejdůležitější. S učením začínáme hned po odebrání štěněte od chovatele. Cvičíme ho kdekoliv,na procházce i doma. Používáme povelu "Ke mně". Nezapomeňte psa vždy výrazně pochválit a odměnit pamlskem.Psa chvalte a odměňujte po každém příchodu i když ze začátku nepřichází ještě podle vašich představ. Až teprve po delší době, když sledujete, že pejsek na přivolání již dobře a rychle reaguje, můžete pamlsky občas vynechávat, ale úplně je ještě neodbourávejte. S pochvalou však nepřestávejte. Když k vám pes na zavolání nechce příjít, nikdy ho nehoňte, vždy utíkejte směrem od psa. Můžete se mu třeba schovat za strom, on si dá příště pozor, aby vás neztratil. Pokud si váš pes hraje s ostatními psy, zkoušejte ho i v tomto případě přivolat, vždy ho odměňte a hned ho zase propusťte, ať si jde dál hrát. Vždy pamatujte na to, že velká chyba u nácviku přivolání je, když psa po každém přivolání okamžitě připnete na vodítko. Po takovémto jednání se stává, že pes reaguje na přivolání s neochotou, pomalu,přichází až po několikátém zavolání, nebo vůbec nechce přijít, drží si od vás pár metrů odstup a vy ho nemůžete přivolat. Toto se může stát i u psa, který již cvik přivolání dobře zvládal. Důvodem je většinou již předem popsané přivolávání pouze za příčinou připnutí psa na vodítko, a tím také konec volnosti pro psa. Takový pes potom reaguje tímto způsobem, často se i nejprve ohlíží po příčině proč ho voláte, zda na obzoru není jiný pes, nebo jiný důvod vašeho přivolání. Odbourat tento nešvar můžete jenom častým přivoláním bez jakékoliv příčiny, jen tak cvičně nezapomenout psa chválit a odměňovat pamlskem a dát mu hned volnost. Jen tak docílíte toho, že pes na každé zavolání zareaguje rychle a poběží k vám okamžitě a nejkratší cestou. Nikdy psa netrestejte, když k vám hned nepříjde, příště by už vůbec nemusel přijít. Pamatoval by si vaší špatnou reakci na jeho pozdní příchod a ze strachu před trestem zvolí raději odstup než trest.Většinou se to projevuje bázlivostí psa přijít ke svému pánovi. Pomůckou při přivolání neposlušného psa může být asi tak 15 m dlouhá šňůra. Psovi jí připnete za obojek a dáte mu volno. Po povelu "Ke mně" jestliže pes nereaguje, musí následovat razantní škubnutí za šnůru, popřípadě přitáhnutí psa k sobě. Na psa však mluvte klidným hlasem, chvalte ho, jako by k vám šel on sám, bez jakékoliv vaší pomoci.Takto opakujte několikrát. Někdy je nutné pouštět psa na takto dlouhém vodítku i několik týdnů, než docílíte požadovaného výsledku. Každý pes má jinou povahu a také tady platí to, že výsledek může být u každého psa dosažen za různou dobu, ale také se stává, že na nějakého psa toto neplatí vůbec, po připnutí dlouhé šňůry nereaguje na volnost , pokud však odepnete šňůru okamžitě odběhne, cítí volnost a opět nechce přijít. Tady nezbývá nic jiného než se vrátit k základnímu přivolání jako u malého štěněte, to znamená, často přivolávat chválit a odměňovat. Chce to trpělivost, čas a vyvarovat se emocí. Jestliže nemáte zrovna dobrý den, raději zanechte cvičení na jindy. U všech cviků platí jedno zásadní pravidlo a tím je cvičit se psem v klidu. Jestliže chcete aby vás pes poslouchal a zhlížel k vám jako k vůdci smečky musíte mu ukázat, že jste správným vůdcem. Vůdce smečky v přírodě nemusí být vždy ten nejsilnější, ale ten nejchytřejší, tak je tomu ostatně u vlčí smečky. Pes bere svou lidskou rodinu jako svou psí smečku. 

Pes chodí u levé nohy psovoda, pokud nejde o psa lovevecky vedeného. Základem učení chůze u nohy je vodítko držené v pravé ruce, prověšené. To znamená že pes má vůli. Mnoho psovodů dělá velkou a zásadní chybu při tomto cviku a to tu, že vodítko sice drží v správně v pravé ruce, ale levou rukou přidržuje vodítkem psa u nohy a tím vlastně má psa v neustálém tahu. Po takovémto vodění vás bude zachvíli bolet ruka a psa nic nenaučíte. Pamatujte si,že levá ruka při všech cvicích slouží k pomoci psu udělat výkon dobře a přesně. Používáme jí ke srovnávání psa a k chválení. Při tomto cviku nám levá ruka pomáhá k vrácení psa k noze.To znamená: Pes je u levé nohy, vodítko drží psovod mírně prověšené v pravé ruce. Povelem "K noze" vyjdeme se psem, pes se dá většinou okamžitě do tahu v tomto případě musíte zareagovat okamžitým opětným zavelením "K noze" v případě neuposlechnutí uchopte levou rukou vodítko a prudce s ním škubněte směrem do zadu, takže se pes vrátí zpět k vaší noze. Toto je nutné opakovat několikráte a je nutné mít pro tento cvik řetízkový obojek který není připnut na stahovák.Kožený obojek by psovi nedělal žádný problém a cvik by nedosahoval vyžadovaný efekt. Pamatujte, že před škubnutím musí zaznít nejdříve váš zřetelný povel a poté v případě neuposlechnutí teprve následuje razantní škubnutí. Psovi se škubání nebude líbit, což je účel tohoto cviku, pes vás přestane tahat a na povel "K noze" bude chodit volně u nohy. Někteří psovodi si stěžují, že pes s vodítkem táhne a bez něj jde krásně u nohy. Toto je příklad nezvládnutí psa při chůzi s vodítkem, bývá to většinou již zmíněné přidržování psa levou rukou za vodítko . Pes je totiž na vodítku u takového přístupu vodění v neustálém tahu, on si to neuvědomuje, že je to tak špatně, naopak vás chce vést, takže mu to nepřipadá nesprávné. A když je odpoután od vás vodítkem tak nemá s vámi spojení a tudíž vám jde u nohy a už netáhne. Z toho vyplývá, že pes potřebuje vysvětlit a to od vás, že jeho tahání - vodění, není žádoucí. A nejrychlejším vysvětlením je neustálé škubání se psem zpět k noze. Zase tu platí jako u všech cviků, chválení za dobré provedení a trpělivost ze strany psovoda. Ostnaté obojky, nebo přepnuté obojky na stahovák nepovažuji při tomto nácviku za vhodné. Psu postačí zpětné škubnutí s tlakem na krk od řetízku normálně zapnutého. Ostnatý obojek slouží spíše k odbourávání hrubých návyků psa, jako jsou napadání jiných psů a s tím spojená nezvládnutelnost. 

Cvik "Sedni" Pes sedí u levé nohy psovoda, zavelíte " jméno psa + sedni " levou rukou popřípadě pomáháte psovi se sednutím pravou rukou pomáhám psovi vodítkem mírným tahem směrem nahoru.V pravé ruce můžete držet pamlsek nad psí hlavou, tímto většinou nenásilně docílíte, že pes si sedne sám. Po každém zdařeném posazení psa pochvalte a odměňte i když jste mu pomohli. Cvik "Lehni " Pes sedí u levé nohy psovoda , zavelíte " jméno psa + lehni " pravou rukou můžu psovi pomoc a to buď stáhnutím dolů psa za obojek, nebo podtržení nohou, ale já uznávám a mám vyzkoušen způsob velice účinný, který platil zatím na všechny psy co znám. Pravou rukou psovi nabídnu pamlsek, tím způsobem, že mu ho podávám v ruce. Předkládám mu ho směrem od jeho tlamy k zemi, každý pes si většinou sám z polohy sedni sám lehnul aniž by si to uvědomil.Tato metoda je nenásilná a po častém opakování a chválení pes cvik brzy zvládá bez jákéhokoliv násilí a tahání psa k zemi. Cvik " Vstaň " Pes sedí, nebo leží u nohy psovoda,zavelíte " jméno psa + vstaň ". V začátcích učení tohoto cviku pomožte psovi pokrčením pravé nohy jako by jste chtěli vykročit, pes si bude myslet, že se odchází a automaticky vstane. Vy ale zůstanete stát a levou rukou usměrníte psa pod levým bokem a setrváte se psem v této poloze. Pochválíte psa a odměníte pamlskem i když cvik neudělá ještě sám. Pro všechny cviky poslušnosti platí tyto pravidla: Psa chválíme i v případě, že cvik neprovedl sám a vy jste ho museli srovnávat a pomáhat mu. Pes nejrychleji cvik pochopí v tom případě, když mu jeho pán pomůže se cvikem a v poloze, která je žádoucí pro danný cvik psa chválí a odměňuje.Tak pes nejrychleji pochopí co se vlastně po něm chce. Správně vedený pes potom cvičí s radostí . Se psem necvičte denně příliš dlouho, stačí půl hodinky s tím, že mezi cviky si budete se psem hrát s míčkem, nebo peškem. Jsou to oblíbené pomůcky při cvičení se psem, neboť pes si zvykne na to, že bude-li poslouchat dostane za chvíli míček a páníček si s ním pohraje, takže vlastně celý výcvik bere jako hru a cvičí pak s chutí i když s dospíváním psa přidáváte více cviků. 

Pes sedí u levé nohy, vodítko má psovod v pravé ruce mírně prověšené.Levou ruku bude používat při obratech na upravování psa .Psovod si před začátkem tohoto cviku musí rozmyslet zda bude používat styl obratů německý nebo český. Německý je ten, že pes vás při obratu ,,Čelem v zad " obchází do prava a předsedne zpět k levé noze, zatímco v českém stylu pes vlastně zůstává na stejné pozici jenom zadek psa se otáčí po směru o 180°stupňů vlevo k noze psovoda. Psovod se v obou případech otáčí do levé strany. Jestli-že zvolíte jakýkoliv styl používejte stejný při obratech za pochodu. Německý styl je v dnešní době nejvíce používaný, neboť je pro psa lépe zvládnutelný. " V pravo v bok " Pes sedí u levé nohy psovoda , zavelíte psovi " K noze " a otočíte se do prava, psa si stáhnete k pravé straně za vodítko a levou rukou ho srovnáte a posadíte k noze. Pochválíte a odměníte pamlskem.I když cvik pes neudělá sám, ale s vaší pomocí pochvalte ho jako by to sám udělal, jen tak pes rychleji pochopí co vlastně po něm chcete." V levo v bok " Pes sedí u levé nohy psovoda, zavelíte " K noze " a otočíte se na místě do leva psa si při tom hned levou rukou srovnávejte k noze, netahejte ho však za slabiny, nebo chlupy při špatném předsednutí. Docílili by jste tak akorát špatné reakce psa a pes by pak na vaší ruku, která by se objevila u jeho boku reagoval chňapáním po ní. Po srovnání psa opět pochválíme a odměníme pamlskem. " Čelem vzad - německý styl " Pes sedí u levé nohy psovoda, zavelíte " K noze " a otočíte se směrem do leva o 180 stupňů přitom si přendaváte v rukách vodítko tak, aby jste si psa vlastně převáděli na druhou stranu.Takže to vapadá tak že vy se točíte do leva a pes vás obchází z prava a řadí se vám k levé noze. " Čelem vzad - český styl " Pes sedí u levé nohy psovoda, zavelíte " K noze " otáčíte se o 180 stupňů do leva a současně pomáháte psu levou rukou s jeho otočením po levé straně.Pes se musí v tomto případě otáčet s vámi do leva. Při těchto cvicích platí vojenské obraty pro psovoda . Je dobré si obraty vyzkoušet nejprve bez psa, aby jste svou nepřesností nepletli psa. 

Pes chodí u levé nohy psovoda a na odbočení psovoda do leva nebo do prava reaguje zařazením se do směru, tak aby byl stále u nohy psovoda. Psovod psovi zavelením povelu "k noze", tím dává psovi na vědomí, že se změní směr chůze a dále mu pomáhá levou rukou, kterou si psa usměrňuje - rovná. Čelem vzad podle německého stylu se dělá stejným způsobem jako na místě s tím rozdílem, že u toho jdete. To znamená, dáte psovi povel " k noze " otočíte se vzad o 180 stupňů za pochodu a při tom si přendaváte vodítko za zády a zároveň si tím převádíte psa. Vypadá to tak, že vy se točíte do leva a pes vás obíhá z pravé strany a zařazuje se vám k noze. Čelem vzad podle českého stylu se dělá stejným způsobem jako na místě, s tím rozdílem že u toho pochodujete, musíte však dávat pozor aby jste o psa nezakopli, pomáhejte psovi levou rukou, aby se současně s vámi otočil o 180 stupňů po levé straně. 

Tento cvik většina psů velice baví již od štěněčího věku a v tomto věku to chce také podchytit a se štěnětem si hrát a připravovat ho na aport pozdější což je přinešení aportovací čínky. Hodně psů také rádo běží pro hozený míček, ale už ho pánovi nechce přinést. V tomto případě je nejlepší míček na provázku a ve chvíli, kdy je pes s míčkem v blízkosti vás, uchopte za provázek a tahejte se se psem o míček, potom zavelte psovi " pusť " a odeberte mu ho z tlamy a opět mu ho hoďte.Takto opakujte několikrát každý den, některý pes nosí míček pánovi sám, protože chce, aby mu ho pán házel, jiný pes zase nechce předat míček, protože to bere jako svou kořist a vám jí nechce předat. Říká se že pokud je pes dobrý aportér a předává vám aporty máte u veškerých cviků poslušnosti z poloviny ušetřenou práci, neboť můžete navázat cviky poslušnosti na hru s míčkem a tak si vlastně neustále se psem hrajete a jeho pak cvičení baví. Já osobně používám míček při výcviku i u dospělích psů a od aportu ho odděluji jako hračku. To znamená míček dostane pes za odměnu a nemusí mi ho předpisově přinést s předsednutím, ale pokud chci po psovi klasický aport, který potřebuji naučit psa na zkoušky používám klasickou dřevěnou čínku, kterou psovi dávám poze k aportováním a pes si s ní nesmí hrát. Jestli-že mi aportovací čínku dobře přinese, potom mu za odměnu hodím míček, který mu za odměnu chvíli nechám a po přivolání si s ním pohraju, odeberu a můžu pokračovat s dalším cvikem aniž bych narušila cvičení. Základy pro aport s čínkou dle zkoušek - pes sedí u levé nohy odpoutaný z vodítka, psovod odhodí čínku před sebe do vzdálenosti asi 10 metrů a až po dopadu čínky na zem dává po chvíli psu povel " Aport". Pes nesmí vyběhnout dříve než mu zavelíte. Ze začátku psa přidržujte za obojek. Pes musí aport přinést k vám okamžitě, přímou nejkratší cestou s předsednutím před vás. Aport při tom stále drží v mordě a nepřekusuje ho. Na povel " Pusť" aport odebíráme psovi . Pes aport pouští a vy dáváte další povel " K noze " pes se zařadí k levé noze. Takto by měl vypadat aport psa připraveného složit zkoušky z výkonu. Jak naučit psa aportovat ? Udat psovi pravidlo míček je hračka o kterou se s pánem může tahat, v pokročilejším věku psa i ten na pokyn odevzdá.U mladšího psa spíše odebíráme míček za již zmíněnou šňůrku. Aportovací čínka je pracovní aport, se kterým si pes nesmí hrát. Většinou když začínáte s aportováním čínky tak jí nechce pes přinášet, dáme si psa na dlouhé vodítko - stopovačku a uděláme si aport dle již popsaného popisu dle zkoušek s tím že psa vyšleme pro aport na dlouhém vodítku po uchopení aportu psem, okamžitě velíme psovy "ke mně " a pokud nejde k vám škubnete za vodítko a opakujete povel. Popřípadě si psa přitáhnete. Může se stát, že pes po škubnutí aport pustí na zem a už o něj nejeví zájem. Potom můžete vyzkoušet další metodu.Vzít si psa na asi 3 m dlouhé vodítko a po vyhození čínky na povel " aport " běžíte pro aport se psem. Pokud aport pes uchopí chvalte ho a couvejte před psem pár metrů dokud vidíte, že pes je schopný aport udržet v mordě.Toto se dělá i u psů kteří nejeví o aport zájem. Začíná se vlastně cvičit hrou, ale nenechá se psovi čínka okusovat. Pokud pes nechce čínku nosit ani v tomto případě a neustále jí pouští na zem, nezbývá nic jiného než přejít na nošení čínky na vodítku na rozkaz psovoda. A to znamená, že přísně poručíte psovi aby si vzal čínku do mordy a pobíháte sním upoutaným na vodítku po prostoru určeném k cvičení.Po chvíli přeběhnete před něj a posadíte ho před sebe, odeberete mu aport a výrazně ho pochválíte.Za krátkou dobu pes pochopí co od něj chcete a i když neměl zájem o aport bude vám aport přinášet, když né s radosti, tak alespoň s povinosti. Nikdy necvičte se psem žádný cvik příliš dlouho obměňujte cviky a vkládejte mezi ně hru s míčkem. Psa by jste brzy otrávili. Každý cvik, ale ukončete správným provedením, třeba s vaší pomocí. Řiďte se pravidlem ,,V nejlepším přestat ". 

Psovi dáme povel " lehni " pomocný pokyn je dát psovi před odchodem před čumák dlaň ruky. Je to mimika používaná ve smečce a srozumitelná pro psa, že má zůstat. Samozřejmně, že hned neposlechne a já tudíž neodejdu od psa na 15 metrů ,ale za začátku odejdu od psa třeba jen na 2 m a to tím, že opakuji v klidu a táhle povel zůstaň a couvám od psa, po krátké chvíli se vracím ke psu pochválím ho a odměním pamlskem a dám psovi volno. Postupně prodlužujte jak vzdálenost tak i dobu odložení. Pokud pes opustí místo ihned běžte ke psu, dejte ho zpět na místo, kde měl ležet, zopakujte povel přísněji položte psa dotkněte se opět čumáku a odejděte od psa, ale však na kratší vzdálenost než před tím. Po chvíli jděte ke psu a pochvalte ho jako by celý cvik zvládnul on sám dobře bez vašeho předešlého pokárání. Pokud pes při odložení odebíhá, od vás, buď za jinými psy nebo jinou činností, můžete použít na upřesnění povelu upotáním psa na stopovací šňůru a při případném vstání psa škubnete se psem a velíte zůstaň.

S chůzí po kladině, né žebříku, můžeme začít již se štěnětem. Začínáme tím, že si stoupneme před kladinu se psem posazeným u levé nohy zavelíme psovy " vpřed " a současně jdeme podle kladiny se psem. Na konci kladiny si opět psa posadíme k noze. U začínajících psů postupujeme takto: pravou rukou uchopím psa za obojek a levou ruku dám psovi pod břicho a to ze strany ode mně, né obráceně. Bude to vypadat tak, že pokud bude pes už na kladině ve výšce a v úrovni vašich ramen tak to vypadá jako by jste si psa nadhodili na rameno. Z takto podepřeným psem přejděte kladinu, při tom ho uklidňujte a chvalte. Ze začátku vlasně spíše psa přenášíte. Pes si takto nejlépe zvykne na výšku, protože cítí vaší oporu a nemůže vám při tom spadnout. Pád psa je nežádoucí. Buď si pes ublíží a poté se kladiny bojí a nebo se naučí z kladiny seskakovat což se špatně odnaučuje a je to nežádoucí pro vykonávání cviku při zkouškách. Chůzi po kladině s postraními žebříky učíme psa dospělého, až je pes dostatečně klidný a zvládá v klidu a bez problémů kladinu s postraními prknami. Začínáme u žebříku malého, psovi pomáháme umístnit tlapky na stupadla a v klidu takto pokračujeme až je pes na kladině. Na zpáteční cestě dáváme pozor aby pes neseskakoval, nejen že by si mohl ublížit, zvrátit, nebo zlomit si packu, ale je to nežádoucí při zkouškách. Až když pes zvládne bez neklidu malý žebřík můžete psa pustit na žebřík velký, kde už pes musí ve vrchní části žebříku spoléhat sám na sebe, neboť psovod na něj nedosáhne, tudíž mu nemůže pomoci. 

Tyto cviky můžeme cvičit se psem starším jednoho roku. Na mladšího psa by se předčasné skákání přes překážky mohlo podepsat na vývinu kostry, nebo by mohlo dojít ke zlomenině, neboť mladý pes ještě nemá tak pevné kosti. S mladším psem můžete nacvičovat tyto překážky jen tak cvičně na malých překážkách cca 30 cm až 50 cm jen aby pes věděl co má dělat na váš pokyn. Po dosažení věku psa pak budete mít mnohem méně práce s nácvikem skoku, protože váš pes už bude vědět co po něm chcete, vy pouze stížíte výkon tím, že překážku začnete postupně zvyšovat až na 1 m. Cvik má vypadat dle zkoušek takto: Pes sedí u levé nohy psovoda před překážkou v dostatečné vzdálenosti. Psovod velí psovi " vpřed " pes přeskakuje překážku , psovod velí "zpět" a pes přeskočí zpět překážku a předsedá před psovoda. Potom velí psovod povel "k noze" . Ze začátku učte psa přeskakovat překážku na vodítku s tím že s ním k překážce vyběhnete, po jeho přeskočení zavelíte psovi zpět a couváte před psem tak, aby jste zaujmuli konečnou pozici před psem. 

Šplh přes překážku ve tvaru písmene "A" učíme taktéž staršího psa a to tím že ho máme na vodítku, né však příliš krátkém, a vyšleme psa ,který nám sedí u levé nohy " vpřed " současně s ním jdeme podél překážky a na konec si posadíme psa vedle nohy . Takto je cvik ukončen. Pes má překážku přešplhat, nikoliv přeskočit, nebo zůstat na hoře viset, nebo snad seskakovat ze shora dolu. 

Vysíláním psa je míněno, že pes běží na povel " vpřed " přímo, rovně a zastaví se a zalehne až na pokyn psovoda "lehni " a to tak že se otočí směrem k psovodovi. Tento cvik musí pes vykonávat rychle a zalehnout hned na pokyn, né sám od sebe. S nácvikem začínejte na krátkou vzdálenost a to tak, že psa si necháte posazeného, odcházíte od něj přímým směrem, ukážete mu zdálky nějaký předmět ( míček, pešek, pamlsek ), položíte ho na zem a vracíte se zpět ke psu. Potom vyjdete se psem zavelíte povel " k noze " a po krátkém pochodu dáte povel " vpřed " a zastavíte se, pes však běží na místo kde jste nechali odloženou věc. Jakmile vidíte, že je pes u místa, zavelíte psovi povel " lehni " a dojdete ke psu a pochválíte ho a odměníte pamlskem. Takto pokračujete ve výcviku a když máte výcvik zvládnutý na krátkou vzdálenost můžete jí prodlužovat vzdálenost a psa popřípadě na místě srovnávat, tak aby ležel čelem ke psovodovi. 

S přípravou na tuto disciplínu začínáme již od štěněte a to hrou přetahování se o kořist. Používejte hadry, vycpané staré ponožky, pešky. Pamatujte však na to, že štěně musíte vždy nechat vyhrát. Je to důležité nejen proto, aby mu stouplo sebevědomí, ale také protože ho tím vlastně učíte, nahrazujete mu matku, která by s ním různé bojůvky prováděla sama. Samozřejmě naučte štěně také kdy má přestat a to výrazným povelem " Stačí dost " neříkejte mu při hře s kořistí " Fuj " neboť to není fuj, je to kořist, kterou musí dobývat. Fuj bude to když bude kousat vaši ruku, záclonu, sedací soupravu atd... Když si takto budete hrát se štěnětem, bude pak zvyklé na tuto hru a na cvičišti už bude vědět co má dělat, až ho začne figurant dráždit s hadrem, nebo peškem. Ze začátku je dobré vzít si sebou na cvičiště vlastního peška na kterého je štěně zvyklé a podat je figurantovi, aby s ním štěně dráždil a pohrál si s ním. Některé štěně může ze začátku projevovat nedůvěru až bázlivost s cizího člověka, který se na něj žene a dělá na něj bubu. Od toho jste tam zase vy, náhražka jeho matky, páníček, aby jste štěně podpořili a hlavně při sebemenším výpadu či jen pokusu o výpad na figuranta štěně hodně chválili. Kdo se nestydí psa chválit má půl úspěchu v kapse, protože štěně potřebuje oporu ve svém pánu a má radost z toho, že pán ho chválí za jeho statečnost a figurant se ho vlastně bojí a on poprvé vyhrává nad šupákem. Tyto reakce na figuranta se začínají rychle upevňovat a za pár výcvikových dní je z nedůvěřivého až bázlivého štěněte statečné štěně. Musí se ovšem k tomu dobře vést a nesmí se nic uspěchat. Zkazit se dá i sebestatečnější a sebelepší pes a to převážně neznalostí a špatným vedením u obrany. Nejhorší je když se svěříte do rukou nezkušeného figuranta. Proto raději nezkoušejte používat za figuranta na své štěně souseda, ale navštivte kynologické cvičiště a svěřte obranu vyškolenému figurantovi. Nespěchejte také s přechodem kousání z peška na rukáv. Přecházejte až teprve tehdy, když pes už dobře kouše na tvrdého peška a to na plnou mordu. Potom teprve můžete přejít na rukáv a to na štěněčí s velkým klínem, nebo alespoň na vykousaný rukáv pro mladé psy.

ÚDERY léderštokem, neboli obuškem by neměli začít dříve než pes psychicky dospěje a je na něj zvyklý. Nejdříve figurant používá obušek při obraně pouze jako doplněk, aby ho pes viděl, popřípadě s ním hrozí na psa před útokem aby psa vydráždil. Později mává psovi s obuškem nad hlavou při zákusu, popřípadě psa obuškem po hlavě hladí a přejíždí obuškem směrem k zádům. Jestliže pes vůbec nereaguje na nápřahy a dotyky obušku můžete po několika takových cvičných dní přejít na lehké údery a to do míst pro psa né tak citlivých.

REVÍR , neboli vyhledání pachatele se nacvičuje nejprve na prázdno, bez figuranta a to proto, aby pes věděl co má dělat když pán řekne slovo " Revír " a ukážete na stranu kam má běžet. Pro začátek si vyberte jeden úkryt (strom, zástěnu...) a dejte za něj buď pamlsek,nebo peška. Já používám peška neboť mám psa fixovaného na obranu s velkým zájmem o peška a kousání. Tím že pes najde za plentou věc která se používá při obraně spojí si rychleji revír s obranou. Pešek pověste do výšky, aby pes na něj po přiběhnutí nedosáhl. Začátky nácviku by měli vypadat asi takto : psa máte na delším vodítku asi 4m, ukážete psovi rukou směr úkrytu a zavelíte " Revír " a vyběhnete současně se psem. Po přiběhnutí si do úkrytu vlezte vemte do ruky peška, zvedněte ho vysoko a velte psovi " štěkej, revír, štěkej" tak dlouho až alespoň jednou štěkne a potom mu teprve dejte za odměnu peška a pohrajte si s ním potaháním o peška, nakonec mu ho za odměnu nechte. Takto to opakujte a prodlužujte požadavek na štěkání. Postupem času přidávejte více úkrytú - zástěn na různé strany a postavte si za zástěny figuranta. Po takto vedeném cviku se pes naučí nejen obýhat později i sám, vámi určené úkryty, ale také vyštěkávat pomocníka schovaného v úkrytu. Může se vám také stát, že pes bude po přiběhnutí za zástěnu figuranta napadat. V tomto případě provádějte revíry delší dobu na vodítku a psovi nedejte příležitost napadat tím, že ho k figurantovi pustíte na takovou vzdálenost, aby na něj nedosáhl. Teprve až ho řádně vyštěká poručte figurantovi, aby vystoupil ze zástěny a teprve teď dejte psovi kousnout. Pokuď se cvik nepovede a on napadne figuranta v úkrytu aniž by ho správně označil štěkáním, nedávejte psovi kousnout a cvik opakujte.

ZÁKUSY - jestli-že máte problémy se zákusama, které nejsou tak pevné a na plnou mordu, pes rukáv překusuje. V tomto případě je dobré přejít na nějakou dobu na kousání na gumě (silná guma na roztah automobilů, nebo příchyt zavazadel - upravená na konci karabinami jako vodítko asi 2,5m dlouhá). /Poznámka od přikryla: Já používám gumy na příchyt zavazatel a to 8ks dohromady/ Při kousání na gumě je pes po zákusu uveden do tahu, figurant si ho sám řídí. Jestliže má pes špatný zákus nebo chce překousnout guma ho hodí zpět a on stratí rukáv. Tato zkušenost ho pro příští zákus přinunutí pořádně kousnout a nepřekusovat. Pokud nemáte možnost kousání s gumou musíte volit kousání na vodítku a přetahovat se s figurantem a snažit se o totéž sám, a to o to aby pes, který rukáv špatně drží o něj přišel a byl nucen kousat pro příště lépe. Po pár špatných zkušeností, kdy pes rukáv ztratí si dá na takové špatné kousání už pozor.

PROTIÚTOK - neboli kontrolák je vlastně tvrdý útok figuranta na psa. Figurant utíká až je ve větší vzdálenosti asi tak 150 m vypouštíte na něj psa s povelem " Zadrž ", poté se figurant otáčí a utíká proti psovi a snaží se ho křikem a nápřahy odehnat. Po zákusu psa do rukávu se psem ještě chvíli bojuje, popřípadě zasadí psovi dvě rány.Toto se provádí na připraveného psa psychicky již dozrálého, zda je pes připraven musí posoudit zkušený psovod nebo figurant sám. Jestli-že zjistím že pes není tak silný v protiútoku, nebo že před přepadem přibržďuje a náskok na rukáv není tak razantní, nebo že figuranta chytá pes za špičku rukávu (není si tak sebou jistý), dělám protiútoky ze začátku s couvačkou. Musím se dohodnout s figurantem. Mělo by to vypadat asi takhle : figurant odbíhá,ale né tak daleko stačí 25 m vydráždíte psa a vypustíte ho s povelem " Zadrž " figurant se otočí proti psu a běží proti němu, (může běžet na místě), když je pes asi tak 3 m před figurantem začíná figurant couvat před psem (pozadu - čelem ke psu). Takto nacvičujeme dokuď není vidět zlepšení u psa co se týče zákusů a odhodlanosti k útoku.

HLADKÉ ZADRŽENÍ - je vlastně vypuštění psa na utíkajícího figuranta, poté zadržení - zákus do ochraného rukávu.

POUŠTĚNÍ - neboli pouštěčky zamená puštění rukávu po boji s figurantem. Tento cvik se učí pes, který již dobře drží rukáv. Pes pouští rukáv sám po ukončení boje po té co figurant jde do klidu, nebo na psovodův povel " Pusť ". Jestliže pes, rukáv pouštět nechce, připne ho psovod na vodítko a zkouší pouštěčky na vodítku. Po té co se dá figurant do klidu zavelí psovy " Pusť " a když pes nepustí okamžitě škubne vodítkem směrem nahoru. Škubnutí musí být razantní a má následovat rychle za neuposlechnutým povelem. 

Se stopováním můžeme začít již se štěnětem. První stopy jsou krátké spojené nášlapy, takzvanými koláči. Označíme si začátek stopy, třeba nějakým klackem a uděláme nášlap to znamená, že pošlapeme prostor asi tak 1 m na 1 m a poházíme ho pamlsky, potom jdeme rovným směrem a asi po 1m dáváme na zem opět pamlsek. Asi po 10 m stopu ukončíme druhým koláčem posypaným pamlsky. Na konec stopy můžeme dát psovi misku se žrádlem, nebo oblíbenou hračku. Stopu vypracováváme v klidu a psovi ze začátku pomáháme. Uvedeme psa na stopu ukážeme mu první nášlap a slovy " Stopa , hledej " povzbuzujeme psa, popřípadě ho rukou navádíme na stopu, ukazujeme mu pamlsky a chválíme ho, když vidíme, že pamlsek najde. Na konci stopy psa pochválíme, pohrajeme si s ním a dáme mu oblíbenou hračku. Postupem času odbouráme konečný nášlap a nášlap, který uvádí psa na stopu zmenšíme asi na 0,5m. Pamlsky na začátek ještě dávejte, aby jste naučili psa zdržení na nášlapu, potřebné pro dostatečné načuchání se pachu. Odbourávat můžete pamlsky během stopy a stopu prodlužovat jak do délky, tak do stáří stopy. Dále je nutné naučit psa nalézat předměty na stopě a označovat je. Nejvíce se mi osvědčily staré peněženky, do kterých zapnu pamlsek. Pes se tak naučí dříve zalehávat, nebo jinak označovat předměty a čeká až k němu dojdete, neboť ví, že až po vašem příchodu bude odměněn pamlskem, který je zavřen uvnitř předmětu, který našel. Je to pro psa větší motivace a nestane se vám, že by předmět přešel. Zalehávání, nebo jiný způsob označení učíte ze začátku slovním povelem.(lehni, stůj, sedni). Označovat předměty musí po směru stopy, né čelem k vám. Po dobrém zvládnutí stopy rovné začínejte dělat lomy. Střídejte strany. Vaším hlavním úkolem na stopě je pamatovat si kudy vede stopa, kde jste udělali lom, kde máte položený předmět. Jeden předmět se dává na konec stopy a jeden dejte psovi na stopu né však na lom, vždy mezi lomy. Na zkoušku ZM musí pes zvládnout 15 min. starou vlastní stopu jednou lomenou a s předmětem na konci stopy. U skoušek vyšších se protahuje doba stáří stopy, přidávají se lomy i předměty. U zkoušek 2 stupně a výše se už nejedná o stopu vlastní, ale cizí. Na stopě se chovejte v klidu zbytečně nemluvte na psa, který už stopu zvládá, nikdy na stopě psa netrestejte mohl by o ní ztratit zájem. Se stopou většinou psi nemají problémy, neboť se jedná o pud psovi naprosto vrozený. Jde jen o to upřesnit psa na stopě a naučit psa stopovat na váš povel. 

Rottweiler by neměl být chován v kotci, neboť potřebuje úzký kontakt s člověkem, jen tak z něho budete mít pravého psího kamaráda, který bude ochoten plnit vaše přání a bránit vás před případným nebezpečím. Neboť právě on má tu dobrou povahovou vlastnost, přirůst věrně k pánovi a k jeho celé rodině, kterou uznává jako svou smečku a chrání jí. To ovšem nemusí platit pro každého rottweilera, záleží především na vás jakého psa z něj vychováte. Přečtěte si několik následujících rad co se týče výchovy těchto psů. Z výchovou začínáme hned od malička, kromě naučení poslušnosti, co se týká výcviku, který je popsaný v části ,, Výcvik psů ,, , učíme malého rottweilera i dalším cvikům, které nám napomáhají upřesnit štěněti jaké místo bude mít v naší smečce. Když krmíte štěně šahejte mu při žrádle naschvál do žrádla, aby si na to zvyklo. V případě vrkotu štěně pokárejte - vytaháním a zvednutým hlasem řekněte ,, Fuj je to, to se nedělá ,, a znovu opakujte sahání do žrádla, když už potom nevrčí pochvalte je ,,Tak je to dobře, to je hodný pejsek,,.Vyndavejte mu z mordy hračky, kosti, které jste mu dali na ohlodávání, mluvte při tom na něj třeba ,,Ukaž co to máš, dej mi to. ,, vezměte mu to a hned mu to zase vraťte, to všechno ať mu dělá celá rodina žijící se psem. Jen tak budete moci bez starosti v pozdějším věku vyndat psovi z mordy nežádoucí předmět, třeba pro něj nebezpečný, nebo předmět, který vám jako neposedné odrostlé štěně ukradne a bude ho chtít zničit. Zároveň si tím pes ujasňuje na kterém místě ve smečce je. Prohlížejte psu každý den zuby a uši. Je to potřebné naučit , budete to potřebovat později na výstavě, svodu či bonitaci. Byla jsem svědkem neukázněnosti rottweilera při prohlídce zubů na svodu dorostu a pokousaný páníček nevypadá zrovna moc dobře. To potom je vidět, jak má ten pán zvládnutého svého psa. Rottweilera nemůžete nechat takzvaně ležet do roka a pouze mu dát nažrat a když máte čas se s ním pomazlit. Takový pes se vám většinou při sebemenším vašem tlaku vzepře, třeba při vámi nařízené prohlídce zubů, protože není na to zvyklý a většinou dojde na výměnu názorů, která v lepším případě skončí pouze u vrčení na pána. V tomto případě musíte ihned zareagovat a razantně proti psa zakročit a to chycením psa za kůži za krkem, zvýšeným hlasem okřiknout psa ,, FUJ ,, a psa třeba za trest zavřít. V roce psa je už dost pozdě na to abychom si teprve teď začali všímat svého psa, takže náprava nebude tak jednoduchá a budete se muse takzvaně s vaším psem poprat, aby jste mu vysvětlili, že vy jste vůdci této smečky a né on jak si myslel. Vysvětlit si to s tak silným psem není jednoduché, proto nasaďte psu raději náhubek a naschvál začněte psovi poroučet - cvičit ho, dělejte zvláště ty cviky u kterých po vás vyjížděl. Jakmile se po vás ožene okamžitě jej vytahejte za řetízek a vynadejte mu. Pak se zase hned sklidněte a jestli-že je sklidněný i pes tak ho pochvalte a pokračujte ve výcviku. Toto všechno musíte dělat v naprostém klidu, nesmíte psa bít rukou, nebo klackem, nebo snad do něj kopat. Pouze jej vytahejte popřípadě ho položte na záda a přidržte ho u zemi. Tomuto všemu se ale můžete vyhnout pokud se začnete rottweilerovi věnovat už od útlého věku a vyjasníte si už nyní postavení ve smečce. Některé štěně se zkusí obořit na pána a jestliže mu hned vytaháním ujasníte co může a co né už se vám to nestane a je rozhodně lepší vyjastnit si to s 15kg štěnětem než s 60kg psem. Vyjasnit si postavení ve smečce se štěnětem je ostatně mnohem snažší a okamžité, neboť právě štěně si většinou na vás dovolí jen z toho důvodu aby, zjistilo kam až může zajít a na koho si ve smečce může dovolit. Takže postačí jedno vytahání, okřiknutí a třeba zavření štěněte na půl hodinky někam kde bude samo bez vás. To bude pro něj největší trest, protože chce mít neustále společnost. Až půjdete provinilce vysvobodit mluvte na něj napůl přísným hlasem třeba ,, Tak co už budeš hodný !? ,, a když uvidíte pokorné štěně, které se na vás vrhá a vítá vás jako by vás celý den nevidělo vše mu odpusťte a vezměte jej zase mezi vás - smečku. Mě se to stalo u mé rottweilerky když jí bylo asi 5 měsíců a tímto způsobem jsem si to sní vysvětlila a více už k žádnému incidentu nedošlo. Dnes jsou jí čtyři roky má složené dvě zkoužky z výkonu dále jí připravuji na další a snáší velice dobře poroučení a nikdy se mi nestalo, že by po mě na cvičišti vyjela. Cvičí ráda a ochotně. Doma je z ní velký mazel a dovolí mi bez jakéhokoliv náznaku agresivity ošetřit ránu, vyndat stehy, vyčistit zuby a uši. Já věřím jí a ona věří mně. Tak by to také ostatně mělo být. 

S výchovou začínejte co nejdříve. Jako první a nejdůležitější je přivolání psa. Pokaždé když štěně zavoláte a ono k vám přiběhne, projevte radost a odměňte štěně pamlskem (piškot, suché granule..) a potom mu dejte opět volno. Takto cvik opakujte kdykoliv, venku i doma. Potom můžete pomalu nacvičovat ostatní povely jako jsou : sedni , lehni, vstaň, odložení. Naučit psa chůzi u nohy není tak těžké, ale dost začínajících psovodů dělá zásadní chybu v tom, že psa vedou u nohy tím způsobem že vodítko drží napnuté a drží ho u nohy vlastně násilím, takže pes je stále v tahu. Vás z vycházky budou bolet ruce a psovi bude trvat mnohem déle než pochopí co chcete.Nejlepší je držet vodítko volně prověšené asi tak 1 m v pravé ruce, pes jde u levé nohy. Jestliže se dá pes do tahu, zadám nejdříve povel K NOZE a v případě neuposlechnutí stáhnu psa levou rukou k noze. Nebojte se se psem pořádně škubnout, je to účel tohoto cviku. Pes však musí mít na krku řetízek, né kožený obojek, ten je dobrý a nutný na cvičišti na obranu, při cvičení poslušnosti používejte řetízek stahovací, ale na stahovák ho nezapínejte.Ten se používá v případě většího pokárání, nezvládnutelného psa, ale né při normálním cvičení. Nenuťte psa aby chodil na běžné vycházce stále u nohy ať si jde kousek vedle vás, nesmí však tahat. Rozlište to slovem POMALU a stejným cukáním vodítka. Pes si to sám zachvíli od sebe oddělí. Překážky se štěnětem do jednoho roku nedělejte, kvůli postavě a kloubům. Maximálně učte psa poslušnosti při skoku hodně malých překážkách, aby si navyklo poslouchat na povely. Kladinu dělat můžete, ale ze začátku psa spíše přenášejte. Pravá ruka uchopí psa za obojek, levou ruku si dám pod psa, jako bych si ho chtěla hodit na rameno. Pes bude cítit oporu, nebude se bát výšky. Některý se nebojí, ale je zbrklý a může se stát že spadne, nejen že si může ublížit, ale může se naučit nešvaru a tím je seskakování z kladiny, který je při zkouškách z výkonu hodnocen jako hrubá chyba. Při výcviku postupujte v klidu, necvičte příliš dlouho a mezi cviky vkládejte hru s míčkem, peškem ( vycpaná stará ponožka, nebo kus hadru). Za každý vykonaný cvik štěně pochvalte a odměňte pamlskem. Nešetřete chválou a odměňováním, štěně pak cvičí rádo a udělá vám vše s radostí. Nejraději mají rotvajleři obranu, cvičte štěně již od malička hru na kořist, učte ho bojovat. Hrozně ho to bude bavit a vydovádí se u toho nejen on, ale i vy. Přetahujte se s ním o hadr a později o peška je to příprava na kousání na cvičišti. Nahrazujete mu vlastně matku, která by štěně učila, takže se nebojte, že pak váš pes bude na vás zlý, naopak on ví, že ho připravujete na život a bere vše jako hru. Dává vám to ostatně najevo, buď vrtěním ocásku, nebo pokrčeným postojem předních končetin - výzva ke hře. Pamatujte na to, že jak štěně, tak i dospívající pes musí vždy v přetahování o peška vyhrát - stoupá mu tím sebevědomí . Samozřejmě když mi kouše kalhoty, nebo závěs nedovolím mu to a zakročím. Vytáhám ho za kůži na hřbetě a výrazně zvýšeným hlasem řeknu "FUJ ! ". Může se vám stát, že se váš rotvajler jednou proti vám bude pokoušet postavit, v tomto případě musíte zakročit jasně, důsledně, ale né silou. Vytahat, vynadat a uložit trest- alespoň na 1/2 hodiny ho někam zavřít.On totiž chce být neustále s vámi takže největší trest bude pokud s ním nebudete chvíli mluvit a necháte ho zavřené. Pokud by jste v tomto případě nezakročili, tak by se váš pejsek mohl pokoušet o vůdcovství ve vaší smečce - rodině a tyto příhody by se mohli oběvovat ve vyším věku častěji a ve vyšší míře.Takže je lepší tomu předejít už v útlém věku. Cvičit rotvajlera by měl dospělý člověk, dítě není vhodné protože ho rotvajler bere jako sobě rovného sourozence, od kterého by si nenechal tak poroučet. Vycvičený pes však dítě s kterým bydlí ve společné domácnosti poslechne, sice né tak jako svého páníčka, ale moje 13 letá holka chodí s mou fenou už rok sama na procházku a pouští jí v přírodě na volno a nemá s ní žádné problémy. Samozřejmně,že nepustím psa s 8 letým děckem samotného na vycházku, nejde o to, že by pes dítěti ublížil, ale o to, že se mu venku nemusí líbit nějaký ožrala, cikán, nebo chlap v uniformě a pes bude vaše dítě před takovým člověkem automaticky chránit a dojde k pokousání a k maléru, protože dítě psa v takovém případě neudrží.

S dospívajícím rotvajlerem tak do jednoho roku nepodnikejte klusání u kola, mohlo by to mít neblahý vývoj na jeho páteř. Štěně nechte ať si běhá jak ono samo uzná za vhodné.Klus vedle kola se zpravidla dělá asi tak měsíc před výstavou, a to se starším jedincem, aby měl pěkný vyrovnaný klus a pevnou páteř v poklusu. Pokud chcete mít klidného a vyrovnaného rotvajlera, který bude kdykoliv připraven vás bránit, ale mezi lidmi, kteří si ho nevšímají a nechovají se k vám, ani k němu agresívně, choťte již od mala, po přeočkování proti nemocem psinky a parvovirozy, hodně mezi lidi, nechte ho pohladit od dětí a lidí, aby si zvyknul. Navštěvujte s ním rušná místa, kde jezdí hodně aut, autobusů, je tam rušno. Né že by se rotvajler, který od mala nikam nechodí potom bál aut, nebo lidí. Ale stalo by se to, že by na tento ruch nebyl zvyklý a jeho reakce by byla velice agresivní, napadal by vše co by se hnulo a s takovým psem nemůžete nikam chodit, protože by jste ho nezvládli. Nemusíte se bát, že váš rotvajler nebude hlídat, když ho necháte hladit od lidí. Věřte, že on je od přírody vrozený hlídač, a až bude dospělý nebude si lidí vůbec všímat, on totiž o to pohlazení nebude stát. Má vás a vaší rodinu a ta mu stačí. Ale návyk na lidi ho činí v dospělosti suveréním. Je si vědom své síly a ví že lidí venku, pokud nejsou agresivní si nemusí všímat a nemusí ho tudíž vůbec zrušovat.Na náhodný dotyk dítěte, nebo rozhodčího na výstavě bude reagovat flegmaticky. Ponaučení : Buďte důslední, jestliže psovi dáte povel lehni a pak si to rozmyslíte, nechte ho přesto povel udělat a pak ho třeba hned pusťte.Pes by si navykl na nedůslednost a pak by vás poslouchal až na několikátý povel. Povely neopakujte, řekněte ho jednou a pokud pes příkaz nesplní udělejte to s ním vy, ručně a pochvalte ho jako by to udělal on sám.Takto pochopí nejrychleji co po něm chcete. Rotvajler je pes velice učenlivý, někdy jsem se až divila za jakou chvíli se má fena naučila povel. Chce to trpělivost a učit psa hrou. Nikdy psa nemlaťte, netrestejte ani klackem, měl by potom získaný reflex a při obraně by figurantovi při nápřahu reagoval puštěním rukávu. Pozor na nezkušené figuranty. Neodborným zásahem vám můžou psa zkazit a to se pak dlouhodobě odstraňuje. Vy jste pán svého psa tak si na cvičišti řekněte jak chcete provést obranu. Nepospíchejte na svého psa co se týče obrany, ránu obuškem od figuranta by měl pes dostat, až poté, co dospěje alespoň do jednoho roku, s tím že už dobře kouše a je seznámen s obranou a používáním obušku. Nejdříve se pes s obuškem hladí při zákusu a naznačují se údery. Potom teprve následují údery na ostro. Nepospíchejte s kousáním na rukáv, dochází potom ke špatným zákusům (pes nekouše na celou hubu, rukáv překusuje...).

KDYBY JSTE MĚLI DOBUDOUCNA PROBLÉM S VÝCHOVOU VAŠEHO ROTVAJLERA OBRAŤTE SE BEZ OBAV NA MĚ (RTW@EUROSAT.CZ, http://www.rtw.cz) , NEBO NA ZKUŠENÉHO CVIČITELE NA KYNOLOGICKÉM CVIČIŠTI.

Seifertová Iva 

Jestli máte malé dítě musíte od začátku psovi vysvětlit, že dítě je nad ním, nedovolte mu na dítě vrčet. Nechte dítě aby psovi bralo také předměty hned od štěněte a dohlížejte na to, aby štěně na dítě nevrčelo. Štěně bere totiž děti za své sourozence a když vyroste v dospělého psa jsou pro něj děti vlastně štěňata, která smečka chrání ale zaujímají v ní poslední místo. To jak se má chovat dospělý rottweiler k dětem musíte určit vy a není to tak těžké psa naučit. Chce to jen důslednost. Jsou rottweileři, kteří si s dětmi hrají a tolerují jim mnohé vytahání. Naopak se vám může stát, že své děti nepotrestáte před rottweilerem, který je bude chránit před výpraskem. Pozor však na neukázněné děti. Nenechte dítě, aby psa tahalo za uši, nebo ho rušilo při spánku či žrádle, tlouklo ho lopatkou po hlavě .... To by nemuselo dobře dopadnout a mohlo by se stát, že pes by začal být na všechny děti alergický. Musíte tedy i vaše dítě naučit, jak se má chovat ke psu, aby byli dobří kamarádi. U všech psů a u rottweilerů zvlášť platí to, že při výcviku musíte být důslední. Neznamená to, že budete na psa příliš tvrdí, ale dodržet slovo které jste dali. To znamená, že když řeknu psovi, aby si lehnul na místo a poté si to rozmyslím a chci psovi dát volno, tak nejdříve ho nechám provést daný příkaz a teprve až pes ulehne zavelím mu volno. Jen tak docílíte toho, že vás pes poslechne na slovo. Povely zásadně neopakujte. Jestli-že pes na první povel neposlechne udělejte povel s ním a pochvalte ho jako by ho udělal sám. Cvičit by měl rottweilera dospělý člověk, dítě k vedení výcviku není vhodné, neboť je pes fyzicky zdatný a dítě by ho na cvičišti nezvládlo. Vycvičený pes však dítě také poslechne, sice né tak jako svého pána, ale moje třináctiletá dcera chodí s mou čtyřletou fenou na procházku už rok sama, pouští jí v přírodě na volno a nemá s ní žádné problémy. Samozřejmně, že nepustím psa s osmiletým slabým děckem samotného na vycházku, nejde o to, že by pes dítěti ublížil, ale o to, že se psu nemusí venku líbit nějaký cikán, ožrala, nebo chlap v uniformě, který mu připomene figuranta a on bude chtít vaše dítě chránit a dojde k pokousání a k maléru, protože dítě psa nezvládne - neudrží. Pokud chcete mít klidného a vyrovnaného rottweilera, který bude kdykoliv připraven vás bránit, ale mezi lidmi, kteří si ho nevšímají a nechovají se k vám ani k němu agresivně, se chová nevšímavě. Choďte od malička hodně mezi lidi, nechte ho pohladit od dětí a lidí, aby si zvykl na kontakt s cizí osobou. Navštěvujte s ním rušná místa, kde jezdí hodne aut, autobusů, no prostě kde je rušno. Né že by se rottweiler, který jako malý nikam nechodí bál aut a lidí, ale staloby se to,že by se spíše choval jako utržený od řetězu. Napadal by vše co by se kolem hnulo a stakovým psem by jste nemohli chodit vůbec nikam, protože by jste ho nezvládli. Byl by odsouzen na žití na dvoře na doživotí a vy přicházíte o krásné chvíle prožité s vaším psem na procházkách, nebo o dovolené. Nemusíte se bát, že rottweiler, kterého budou jako štěně lidi hladit nebude hlídat vás, vaší rodinu a váš majetek.Věřte, že on je od přírody vrozený hlídač a až dospěje nebude si lidí vůbec všímat, on totiž o pohlazení od cizích lidí nestojí, má svou smečku a ta mu stačí. Návyk na cizí lidi ho činí v dospělosti suveréním a klidným vůči jakémkoli zruchu - davu lidí... Je si vědom své síly a ví že pokud se cizí lidé neprojevují agresívně nemusí se zrušovat. Pozor ovšem na příchod cizího člověka na váš pozemek - teratorium psa. Pes který si lidí venku nevšímá reaguje ve vlastním teratoriu úplně jinak a to většinou dost agresivně. 

Dosažení vysokého stupně agrese (agresivity) u psů bylosnahou chovatelů od nejstarších časů. Již ve starověku byli psi využíváni k válečným účelům. Často pomocí ohně rozdráždění mastifové napadli řady nepřátelského vojska s cílem zlikvidovat pokud možno co nejvíce bojovníků protivníka. Později, ve středověku, kromě účasti na křížových výpravách střežili psi sídla feudálních pánů. Pes feudálního vlastníka, který potrhal několik desítek vzbouřených sedláků, se stal hrdinou - obráncem pána, a nikoho by nenapadlo obviňovat ho ze zabití člověka. Dokonce ani za časů nádherného rozkvětu humanistických věd v době renesance se situace příliš nezměnila. Psi se hromadně zúčastňovali krvavých honů v lesích tehdejší Evropy. Dvory královské i šlechtické, ale i domy zámožného duchovenstva se stávaly místy krvavých zábav s účastí psů. Tyto "sporty" kvetly ještě v dobách existence britského impéria. Human Act, přijatý v roce 1835 britským parlamentem, omezil, i když neodstranil, zábavy tohoto druhu. Od té doby se konají "v podzemí".Prvním činitelem, majícím přímý vliv na uvědomělé tlumení rozvoje psí agrese (agresivity) člověkem byly výstavy psů, jejichž počátek se klade do druhé poloviny 19. století. Agresivní psy lze v průběhu výstavy těžko kontrolovat. Z tohoto hlediska předčili Američané většinu zemí starého kontinentu. V souladu s řádem amerického kennel clubu (AKC) pes, který vykazuje třeba jen stopové známky agresivníhochování ve výstavním kruhu, je okamžitě diskvalifikován. Tímto způsobem se snižuje stupeň agresivity alespoň u vystavovaných psů. V průběhu patnácti let mezi rokem 1979 a 1994 zahynulo v USA více než 350 osob, které byly pokousány psy. Co by bylo třeba učinit, aby se v budoucnu podobným případům zabránilo? Jedním z řešení, navrhovaným některými místními úřady v USA, je zákaz chovu a držení určitých plemen psů uznaných za nebezpečné. Je to však správné? Pokusme se utřídit plemena psů podle počtu pokousání z období 1979- 1994: americký pitbulteriér (57), rotvajler (19), německý ovčák (17),sibiřský hasky (12), aljašský malamut (12). Rovněž kříženci vlka a psa způsobili dalších dvanáct nehod tohoto typu. Tato plemena, zejména pitbuly, by tedy bylo třeba uznat za nebezpečná a zakázat jejich chov. Je to však postup čisté emotivní. Když ještě jednou znovu pohlédneme na tento přehled, snadno zjistíme, že je to v podstatě zjednodušený seznam kryjící se s výkazem nejpopulárnějších obranných psů osmdesátých let v USA. Jiní obranní psi se v něm nevyskytují zejména proto, že jsou málo známí. Cožpak možnost pokousání brazilskou filou je menší než německým ovčákem? Rozhodně ne, ale množství fil v USA je tak nízké, že riziko pokousání se blíží nule. Námi analyzované období představuje osmdesátá léta. V letechsedmdesátých byl nejoblíbenějším obranným psem dobrman a tehdejší statistická data o jeho agresi (agresivitě) uváděla rovněž značně vysoká čísla. Během 80. let prožívali pitbulové obrodu své popularity. Kromě toho však měly na statistické údaje o tomto plemeni vliv i "kousky" jiných, podle vzhledu podobných psů (americký buldok, buldok staroanglický apod.). Jsem přesvědčen, že budeme-li počítat za několik let oběti let devadesátých, budou na prvních místech této neslavné listiny rotvajleři, vzhledem k jejich obrovské popularitě, které se těší v několika posledních letech. Neberu již v úvahu známou skutečnost drastického úpadku kvality obranných psů v období výrazné popularity každého plemene. Nemíním tím kvalitu výstavní, nýbrž úroveň psychiky psů. Jako člověk zabývající se výcvikem psů profesionálně mohu říci, že nepozoruji rozdíl v úrovni agresivity mezi řádně vychovaným pitbulem a například kokršpanělem. Výše uvedená listina představuje pouze případy smrtelné, nikoliv všechna pokousání. Statistika podávající výčet méně nebezpečných poranění způsobených psy není k dispozici. Prakticky to lze obtížně podchytit. Pouze nastane-li nutnost poskytnout pokousanému člověku ošetření v nemocnici, existuje evidence konkrétního případu. Velcí obranní psi mají vyšší práh vznětlivosti, je těžší je vyprovokovat než menší plemena. Riziko pokousání takovými psy je tedy menší. Potvrzují to údaje publikované v odborných veterinárních časopisech. Veterináři, jako osoby přicházející nejvíce do styku se psy, jsou v největší míře vystaveni nebezpečí pokousání. V první desítce psů, od nichž jsou veterináři pokousáni nejčastěji, nejsou již uvedeni psi obranní. Vyskytují se zde naproti tomu psi považovaní za absolutně bezpečné a ideální členy rodiny, tedy labradoři, retrívři i kokršpanělé. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami psů nespočívá tedy ve stupni jejich agresivity, ale v síle. Kokršpaněl představuje nepatrně vyšší riziko pokousání než například rotvajler (i když přirozeně netvrdím, že normálně vychovaný pes tohoto plemene napadne majitele), avšak v případě útoku na člověka není schopen způsobit takovou újmu na zdraví a v takovém stupni jako rotvajler. U pitbula přistupuje kromě sí1y ještě intenzita útoku, v níž rozhodně předčí jiná plemena. Maniaci s poruchami psychiky, které lze krátce charakterizovat jako "hlad po agresi", nikdy nekupují kokršpaněly nebo labradory. Vždy si opatřují psy silné a velké (nejčastěji pitbuly), a potom, po náležitém zvýšení stupně agresivity svých svěřenců, se snaží uspokojit své chorobné potřeby. Rozvinout agresivitu u psa není až tak těžký úkol. Mnohem obtížnější je její utlumení. Tento problém nejenže zbytečně odrazuje dobré lidi od koupě některých plemen, ale spíše podněcuje neodpovědné jedince, aby si je opatřili. Chovatel je povinen podrobně informovat potenciální nabyvatele o následcích spojených s rozvíjením agresivního chování psa. Doporučil bych rovněž, aby se chovatel ještě před prodejem psa pečlivě seznámil s budoucím majitelem. Je nezbytné, aby každý pes, bez ohledu na plemeno, absolvoval třeba jen základní výcvik poslušnosti. Důležité je zahájit trénink poslušnosti co nejdříve. Dominantní chování psa nemá ještě pevné obrysy a proces výcviku probíhá snáze. Kromě toho síla i hmotnost mladého psa jsou menší než vyvinutého jedince. Brzký výcvik poslušnosti je nezbytný u psů obranných a bojových. Příčinou rozvoje agresivity je nedostatečná kontrola majitele nad psem. Třeba i mírný pes, zvyklý na své dominantní postavení, může zareagovat agresivně, když se má podřídit jiné osobě. Velmi malá skupina lidí rozumí řeči gest, kterými se vyjadřují psi a vlci. Mazlivé objetí psa rukou kolem krku může pes chápat jako výraz dominance a k nehodě je jen krůček. Činitelem značně zvyšujícím stupeň agresivního chování psů je výcvik v disciplíně obrany. Jestliže se někdo pro takovéto školení psa rozhodne, je nezbytné, aby tak činil pouze prostřednictvím osob kvalifikovaných, a jen v případě, má-li pes ukončen výcvik poslušnosti, zajišťující plnou kontrolu psa. Osobně nejsem příznivcem školení psů k obranným účelům. Nečekám přirozeně, že všichni budou sdílet můj názor. Z mých zkušeností vyplývá, že mnohem častěji dochází k omylům než k možnosti skutečného využití obranných dovedností psa. Dobře vycvičený pes musí umět odlišit osoby blížící se s přátelskými úmysly od útočníka. V praxi je však pro psa velmi těžké rozpoznat nepřítele přicházejícího nepřirozeným krokem od kulhající stařenky opírající se o hůl. Kromě toho v amerických podmínkách konce dvacátého století se obranní psi ne vždy osvědčí. Nejsou samozřejmě méně odvážní než dříve, ale při setkání s člověkem vybaveným střelnou zbraní nemají šanci. Jestliže zloděje blížícího se k domu neodstraší vrčení a štěkání psa, je to známka, že jde o dokonale připraveného profesionála a jakýkoliv útok psa bude posledním v životě tohoto čtyřnohého obránce. Mnohem účinnější jsou elektronické alarmy, mající přímé spojení s policií. Většina mých klientů ode mne očekává, že zbavím jejich psa agresivity. Pouze nečetní chtějí psa obranného, většinou jsou to Evropané. Myslím, že na přelomu 20. a 21. století by měl být každý pes bez ohledu na plemeno mírný, důvěřivý ke všem lidem, bez známek agresivního chování. I když, znovu opakuji, je to jen můj názor, odpovídá i stanovisku amerického kennel clubu. Činnost této organizace v boji proti agresivitě psů cením velmi vysoko. Zvláště výše zmíněná automatická diskvalifikace každého agresivního psa v průběhu výstavy. Při studiu problematiky agrese jsem měl možnost učit se u nejlepších. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy se můj spřátelený chovatel rozhodl uspat jednoho ze psů. Nemohl jsem se ubránit slzám. Byl to jeden z nejkrásnějších představitelů svého plemene. Po více nežtříletém pobytu u nezodpovědných lidí vzrostla úroveň jeho agresivity. Jakmile chovatel zjistil tuto skutečnost, využil doložky kontraktu a majiteli psa odebral. Četné pokusy resocializace sice projevy agresivního chování snížily, nedokázaly je však odstranit. Chovatel si byl na 99 procent jist, že je to agresivita získaná a nebude přenesena na další pokolení. Existovalo však procento nejistoty, a pesnemohl být využit k dalšímu chovu. Kromě toho by nebyl dobrým doporučením pro své plemeno. Za nedostatek zdravého rozumu bývalého vlastníka zaplatil pes vlastním životem. Naštěstí se to tentokrát obešlo alespoň bez lidských obětí a listina plemen "psů zabijáků" se nerozší.